Sexualita

Toto téma nejspíše vyvolá trochu rozruch, nu což, i přes to napíši, co mám na srdci. Já osobně dnes  v této oblasti vidím lidstvo nemocné. Lidé si myslí, zejména v západním světě, že už jsou vyléčeni,  jenomže jim nedochází, že nic se nedá přeléčit, že vše se musí vyléčit od základu, najít původ nemoci. Když člověk přechodí chřipku, stejně se dříve či později zase vrátí. Na východě si zase myslí, že když strčí hlavu do písku, že to přestane existovat. Že když budou předstírat, že něco neexistuje, tak že to zmizí. Opak je ale bohužel pravdou. Čím víc se soustřeďují na to, aby to neexistovalo, tím více se to stává realitou.

Potom je pár paprsků, které září z východních směrů, jako známá tantra či kamasútra. Bohužel pro 99% stejně zcela k ničemu a nepochopena. Nejlepší byl jeden známý, když mi vykládal, jaký  je ta tantra zázrak. Jenže ji provozoval každý týden s jinou ženou, takže výsledek stejně musel být nulový a celé to muselo být k ničemu. Asi chtěl být zajímavý, tak vykládal, jak je to bezvadná věc - já ale říkám, že z toho nemohl mít vůbec nic, a celé to byla pouze jeho póza. A to pozoruji u většiny lidí.

Když se koukneme na historii. Tak západní země – díky vlivu křesťanství a církví, žili staletí v domnění, že sex je špatný. Že je to nízký pud, který je nežádoucí. Že pokud se někdo chce přiblížit k Bohu – tak sexu se musí zříct… Na to ale, že sex je život, že je hybná síla, bez které by život nebyl, a že kdyby potají lidé stejně sexem nebyli posedlí, a potají ho nevykonávali, tak by kněží ani neměli koho buzerovat, na to zapomněli… Když se ale koukneme na civilizace před křesťanstvím, nejsme na tom o nic lépe. Zejména, když třeba ukážeme na starověký Řím či Řecko… Když bychom se ale  hlouběji zabývali třeba různými pohanskými náboženstvími, zjistili bychom, že lidé ani nebyli tak mimo. Ostatně proto také skončilo později spousty lidí na hranicích, aby se původní pravda vymýtila úplně.

Když se koukneme na východ setkáme s různými pohledy na sex – ale všechny jsou zdeformovaný. V Indii je často žena na podřadné roli – samozřejmě záleží na náboženství, na kastě, oblasti, atd. Většinou se tam ale razí pravidlo, že muž je něco jako bůh. Když se koukneme  na muslimský svět, tak tam sice muž bůh není, ale stejně si v hierarchii vydobyl alespoň trochu o stupínek vyšší postavení, a to jen díky svalům. Vlezlo mu to na mozek a své pozice začal také zneužívat. Když se koukneme na západ, tak to může vypadat, že má žena stejná práva jako muž. Bohužel to se pouze zdá. Má je jedině v případě, když zapomene na svoji ženskost a přizpůsobí se mužským podmínkám, aby ji mezi sebe přijali.

Když se koukneme na manželství, můžeme se všimnout, že na východě jsou trvalejší, než na západě, kde je vysoká rozvodovost. Je to docela  logické, jelikož většina manželství na východě je spojena n tělesné podstatě.  Toto spojení je vždy velice pevné a stálé. Zatímco na západě jsou lidé spojeni srdcem a myslí. Srdce a mysl jsou dosti nevyzpytatelné a každým okamžikem se vše může změnit. Na východě, kde sňatky jsou zejména racionální, lidé se berou kvůli finančnímu zabezpečení, kvůli rodině, postavení atd., jsou velice stálé. Praktická stránka vždycky převálcuje srdce. Také se na východě často tvrdí, že láska přijde až po svatbě. Na západě, kde lidé se berou často jen pro lásku, můžeme právě vidět dosti nestabilní manželství. Vždyť mysl se může měnit každou vteřinou! Proto se také můžeme všimnout, že většina lidí z východu touží po svazku uzavřeném na lásce a vášni. Je to přirozené, protože ač nevědí proč, intuitivně tuší, že skrze to, se dá dojít ještě do dalšího stádia svazku. A tak můžeme vidět mnoho mužů i žen, kteří pokukují v tomto ohledu na západ. Znám mnoho mužů muslimů, kteří i po několika nevydařených vztahů tady v Evropě si i přes nátlak jeho rodiny, aby si vzal ženu ze své země, to neumí představit. Mají jednoduchou odpověď: touží po tom, aby s nimi žena byla z pouhé lásky, protože láska nemá žádné racionální opodstatnění , neklade si žádné podmínky. A riskují i několik nepovedených manželství za tyto opojné pocity. Pocity, že člověk může být milován i bez peněz, moci, postavení. Že může být milován jednoduše jen proto, že je. I za tu cenu, že druhý den může být už všechno jinak.

Potom máme další možné spojení dvou lidí, které je ale po celé Zemi naprostou výjimkou, protože lidé nejsou schopni k takovému svazku dojít. Toto spojení je také dosti stálé a stabilní. Je to duševní spojení, které má v sobě určité prvky i z těch předešlých. Z prvního si vzalo stabilitu, z druhého bezpodmínečnou lásku a k tomu přidalo harmonii a nekonečnou meditaci. Toto spojení může pokračovat až do dalších životů.

Sex je požehnaná věc Bohem.  Lidé se jí ale různými postoji snaží zdeformovat, potlačit či jinak nepřirozeně ovlivnit, tím je stále horší, a lidé nemyslí na nic jiného, nedokáží užít sex a vůbec mu nerozumějí. Ted asi na mě všichni koukají jak na blázna. Řeknu to takto: To, že člověk projezdí v autě tisíce kilometrů neznamená ale, že autům rozumí. Se sexem je to stejné.

Teď bych se ráda zmínila o oblékání a slavném zahalování. Já jsem se v předešlých článcích o zahalování už zmiňovala.  Došlo mi ale, že některé mé pohledy nejsou úplně nezaujaté a výstižné, protože jsem vše psala jen na základě mých názorů a mých důvodů zahalování. Zjistila jsem ale, že hluboký původ a společenský kontext  zahalování je ale úplně jiný. Ono totiž mezi zahalováním a rafinovaným odhalováním není žádný rozdíl. Víte, v muslimských zemích jsou velice často přes zahalování, tělem úplně posedlý. Jednoduše neřeší nic jiného, kromě kusu látky. Myslí si, že kus látky z nich udělá slušný, ovládající se a zbožný lidi. Opak je ale velice často pravdou. Lidé neřeší nic jiného, než jestli ženě kouká tohle, či ono, celá společnost řeší jen ženu – a její tělo.  Nejvtipnější mi přijde argument některých muslimek, že se zahalují, protože i klenot si člověk bezpečně schovává. Nevím jak ony, ale pokud mám svůj oblíbený šperk, tak ho nosím normálně veřejně a nijak ho neschovávám, jen doma ho možná uložím, aby se nerozbil. A taky nechápu, proč moje tělo by mělo být klenot. Já na sobě i na jiných lidech vidím jako klenot všechno jiný, jen ne tělo. Já své tělo tedy na takovém piedestalu oslavování opravdu nemám. Pro mě tam patří úplně jiné vlastnosti.  I když neříkám, že o své tělo nepečuji, nemiluji ho, a každý den Bohu neděkuji za to, že jsem zdravá a nic mě nebolí.

Když se kouknu na takzvané „nezahalování“  tak v tomto případě má oblečení u  lidí také takovou démonickou moc. Nikdo nechodí nahatý, bere se to za nepřístojné a vulgární. Ale takové rafinované oblečení, kdy je člověk sice oblečený, ale v podstatě nahatý, to už je něco jiného. Ten miniaturní kousek oblečení má obrovskou moc. Bez něho by to nebylo všechno tak lákavý a zajímavý. Nahatý člověk lidi pohoršuje, když to ale rafinovaně polozakryje, tak to lidi fascinuje. Takže kusu látky přisuzují vesmírnou moc úplně stejně, jako třeba muslimové, jen s tím rozdílem, že té látky je méně. Dokonce mi kdysi jeden známý říkal, že ho vlastně nahá ženská vůbec nevzrušuje, když má ale rafinované oblečení tak jo… Je to vtipný jakou moc má kousek látky.

Tímto jsem chtěla naznačit, že obě strany si nemají vůbec co vyčítat, že  sice vypadají odlišně, přitom jsou obě úplně stejně přitažené za vlasy.

Proč lidé tak touží po sexu? Odpověď je jednoduchá. Chtějí zažít poct spojení. Celý život se pokouší lidé spojit s Bohem, velice často marně. Čím více se o to snaží, tím více se vzdalují.

V sexu se chtějí duševně spojit se svým partnerem, chtějí byť na malý okamžik, zažít tento  božský pocit spojení. Dnes se s tím bohužel také skoro nikde nestkáme. Lidé se možná potkávají kvůli sexu – a to i manželé  – ale v naprosté většině se nespojí. Jednoduše se jen potkávají na sex, a jelikož nedošlo k jejich vytouženému  božskému okamžiku spojení se svým milencem, podvědomě sex vyhledávají znovu a znovu a myslí si, že to „něco“ příště poznají.

Proto říkám, snažme se, abychom se z této nemoci, způsobenou v minulosti násilným potlačováním přirozeného, vyléčili. Abychom se stali zdravě sexuální bytosti, abychom nezůstali na úrovni zvířat, ale pochopili jsme, že my jsem lidé, že my v sexu máme duchovní rozměr. Proto k sexu přistupujte se stejnou posvátností, jako když vstupujete do chrámu. Protože skrze sex můžete se svým partnerem vytvořit svůj chrám, nepředstavitelně krásný, náboženský, oslavující a nesmírně duchovní.

Jen skrze absolutní lásku můžete dojít k Bohu. Nejdříve musíte bezpodmínečně milovat sebe, jedině tak můžete milovat druhé. Když objevíte božskost sexu, zjistíte, že jeho vyvrcholení je úplně stejný stav extáze, jako při meditaci. Zažijete bezčasovost a nirvánu. Když se takto spojíte se svým bezpodmínečně milovaným milencem, je to už jen krůček k Bohu, a udržení si nepřerušované meditace po celý život.

Příště chci pokračovat tématem celibát. Přeji krásný den!