Je Islám tak nebezpečný?

Všude v médiích se dozvídáme, jaká je Islám hrozba. Já se ale ptám, je tomu opravdu tak? Neustále se dočítáme, že ženy muslimky jsou utlačované, tím, že se zahalují je jim brána jejich svoboda. Že muslimové mají agresivní náboženství, že jsou to převážně teroristé atd. Když to říkají v novinách a televizi, přeci to musí být  pravda. Přeci má každý novinář, publicista či  reportér morálku, píše pravdivé věci podložené fakty, nevytrhuje informace z kontextu a nepíše na objednávku.

Zajímalo by mě, jak v redakcích vznikají články ohledně Islámu i jiných kontroverzních témat. Přijde mi, že je jeden článek používán jako předloha, jen se pozmění trochu slova ale obsah zůstane stejný. Trochu se přidá pár působivých slov a formulací, aby v čtenáři podpořili ještě větší strach a nenávist. Nejlépe tento článek vyjde v seriozních novinách aby nemohlo člověka napadnout, že něco v tom článku nemusí být pravda. Ve skutečnosti jsou to ale jen stránky popsané blábolami, ještě k tomu na objednávku. K tomu přidají nějaké přitažlivé obrázky, které čtenáře budou fascinovat a zároveň v něm budou probouzet úzkost. A je to! Bulvární článek v seriozním obalu je na světě.

Ted se mi v hlavě vynořila ještě další otázka. Čeho se ti lidé CHTĚJÍ bát?  Bojí se o svůj život?  Bojí se neznámého? Bojí se, protože se to vymyká jejich zaběhnutým zvyklostem? Mám jednu radu. Zjistit vlastně co ten strach způsobuje a o dané věci pravdu. Předem ale říkám, že tyto informace se určitě nenacházejí v nějakých časopisech, ještě rádo se tvářících seriozně, ani v televizi. Proč sbírat informace z druhé ruky? Číst přece umí každý, tak proč si rovnou nepřečíst to, z čeho to zlo pochází. Přečíst si Korán,  a i jiné odborné publikace od islamistů a arabistů není o moc náročnější než si  číst všechny ty chytré články v tisku. Konečně alespoň bude jasné z čeho vlastně pochází ten strach. Možná  že i ten strach zmizí a nahradí ho strach z opravdových hrozeb světa.

Jednu věc ale musím přiznat. I přes neuvěřitelnou masáž medií, je v České republice mnoho rozumných lidí. Nosím šátek a zatím jsem se nesetkala s nějakou agresí. Ano, někdy si mě lidé prohlížejí, ale kdybych měla zelenočervené vlasy a obličej celý propíchaný náušnicemi, koukali by na mě stejně blbě. Dokonce se setkávám i s pozitivníma reakcemi. Někdy třeba v obchodě koukají na mě otráveně, když ale zjistí, že jsem naprosto „normální“ a jejich otrávený výrazy opětuji úsměvem, nakonec se taky uvolní a objeví se jim úsměv na tváři. Někdy za mnou i přijdou a pochválí šátek. Jednou se mi stala taková bizardní situace. Byla jsem na kafi s kamarádkou a pokukoval tam po nás jeden muž. Teda já si myslela, že po mé kamarádce, protože jsem si myslela, že šátek musí odradit každý pohled muže. Nakonec si ten pán přisedl a zeptal se mě odkud jsem. Tak jsem mu odpověděla že z Prahy. A on mi řekl, že vypadám neobvykle, tak nějak orientálně. Tak jsem se ho zeptala zda mu to vadí, a on řekl, že vůbec ne. Že má rád, když v davu bílých ovcí alespoň jedna vyčnívá a je černá. Pak začal polemizovat o tom, že všechny jiný ženy se samy podbízí a myslí si, že důstojný výraz něco vylepší. Že by byl rád, kdyby ženy trochu nechaly muže si představovat a ne, že hned všechno vystaví na odiv druhým. Tak jsem nevěděla, zda mu došlo, že jsem muslimka, tak jsem ho na to upozornila a také mimo jiné že mám manžela a dítě. Tak na mě vyvalil oči a nakonec zkonstatoval no a co. Jsme v demokratické zemi, tak každý má svobodu vyznávat co chce. Že on má zase budhistické smýšlení, začali jsme se bavit o Dalajlámovi, tak jsem mu řekla, že mám doma taky knihy od Dalajlámy a hovor se začal ubírat jiným směrem...

O žádné své přátele jsem také nepřišla. Naprosto respektují, že nosím šátek a myslím si, že má víra nijak negativně žádné přátelství neovlivnila. Jen někdy chodí a ptají se na něco, nebo říkají o tom co kde četli. Tak jim ochotně odpovím jak se věci mají a jak to dle Islámu opravdu je.

Další věc je  ale najít si práci. Pro muslimku v šátku to je bezesporu obtížné. Nenajde se moc zaměstnavatelů, kteří zaměstnají ženu v šátku, ale některé jejich důvody jsem schopná pochopit.  Zrovna tak i muslimka v šátku v podnikání, politice, v televizi i jiných oblastech to má dost těžké a ne kvůli svému manželovi, jak se můžeme všude dočíst, nýbrž kvůli společnosti.

Uvidíme, kam svět dospěje. Zda přestane řešit co kdo má na sobě a jaké má vyznání a více se bude zajímat o kvality toho člověka, udělá krok vpřed a demokracie přestane být jenom prázdný výkřik . Nebo zda svět zamrzne v předsudcích a lidé různých barev, národností a vyznání budou k sobě nedůvěřiví jen proto, že se navzájem nechápou a budou si myslet, že zrovna ten jejich způsob života či vyznání je nejlepší.