Zahalování a chytrolíny

Nedávno jsem četla šílený článek. Mladá Američanka se „po islámsku“ zahalila, aby nebyla marnivá. Co je to za blbost. Zotročení skrz nespokojenost se sebou a s vlastní sexualitou se projevuje všelijak. Přílišným až obsesivním řešením svého zevnějšku, závislostí na plastikách, anorexií nebo fetišistickým vztahem ke kusu hadru. Milá dáma nic nevyřešila a s ničím se nesrovnala. Pouze jeden patologický jev vyměnila za jiný, a ještě se vyžila ve své  submisivitě

Odkaz na článek:

http://ona.idnes.cz/jak-se-zbavit-marnivosti-0x3-/spolecnost.aspx?c=A130717_233546_spolecnost_haa

Zahalování probouzí široké spektrum pocitů. Teď zrovna nemluvím o pocitech lidí z bezprosředního okolí, ale z pohledu zahalené.

K zahalení jsem se rozhodla hned po konverzi, v té době zrovna těhotná. Popravdě, z psychologického hlediska, zvolila jsem si to nejméně násilné období, které jsem si mohla vybrat. Je to období, kdy žena sama na sebe pohlíží trochu jinak. Najednou je vše jen o ní a o miminku, a i tělo získává hlubší význam. Má daleko vyšší funkci, ne jen aby se bez  bolesti pohybovalo a splňovalo erotické a sexuální požadavky. To stejné tělo najednou umí dát život.

Já když porodila syna, byla jsem na sebe  a svoje tělo hrozně hrdá. Prsa najednou byla od toho, aby nasytila mé miminko, a moje pohlavní orgány dokázaly zázrak, který se s pohlavním stykem nedal srovnat. Dát život. Myslím si, že pokud žena má alespoň trochu klid při těhotentví a porodu, tak si tyto pocity prožije každá.

Zahalila jsem se v období, kdy jsem  neřešila jen erotickou stránku, ale měla jsem pocit, že tělo má i další poslání, než jen pohyb a erotično. Po nějaké době se však do toho začaly přimotávat islámské blbosti. Už to nebyl přirozený stav spokojeného ducha, tělesna a sexuality. Najednou tělo neslo vinu. Na odhalené ruce bylo něco „zakázaného“, vlasy znakem prostopášnosti.

Časem se začnete identifikovat s  tím, že to co je přirozené a máte od přírody zdravé a funkční, je špatné a mělo by se to skrýt. Je to stejné potlačení sebe sama, stejně jako když se z někoho stane anorektik. Nepříjímáte sami sebe takové, jací jste, s radostí a pohodou, nejste srovnaní se svojí fyzickou podstatou a sexualitou.  Vypovídá to o vás, že nejste sami se sebou spokojení. Že svojí přirozenou část popíráte. A svému okolí tvrdíte, že vás neumí brát takové, jaké jste. Lépe řečeno že vy neumíte být takové, aby vás okolí mohlo vidět, takové jaké jste.  Vytváříte si obrannou bariéru v podobě kusu látky. Vypovídá to o vás, že se necítíte ve světě bezpečně, tudíž nejste konfidentní ani samy se sebou.

 Vždy mi přišlo velice vtipné, že konvertitky mají romantickou představu života jako květinky ve skleníku (podmíněnou nepřiznanou submisivní sexuální orientací), kterou nazývaly „tradičními hodnotami“. Nevím, kde to milé konvertitky vzaly, ale tradice lidského plémě se  vyvíjí a jde jen o to určit, jaké tradice jsou správné a prospěšné a v souladu s přirozeností, a které ne. Zahalování, které znemožňuje volný pohyb (chtěla bych vidět, jak by se jim například v nikábu a rukavicích dobře pracovalo na poli, vykonávaly řemeslné práce atd.), rozhodně i z logického hlediska správné není. Oblečení nám má sloužit jako ochrana před klimatickými podmínkami. Rozhodně nám nemá sloužit jako bunkr.

 Je přirozená dělba práce mezi mužem a ženou. To ale nikdy neznamenalo, že žena jen dřepěla doma, rodila, uklízela a vařila, a ven si vycházela pouze jak namyšlená zahalená květinka, kterou pohoršuje pohled na ni samu. Bývaly i v naší zemi doby, ještě před nástupem politické korektnosti, kdy by se jí její okolí akorát tak vysmálo. Nehledě na to, že by jednoduše ta rodina pošla hladem, zejména na vesnici, kde byla každá pracovní síla potřeba, aby uživili hladové krky. Opravdu  si nemyslím, že při práci na poli by měly naše květinky čas řešit, zda jim nevykukují vlasy, ruka, či kotník. Ano, dnes je samozřejmě  jiná doba. Doba, kdy zahalení se tváří tak trochu „cool“. Jenže náš psychický a fyzický základ vzešel  ne z posledních desítek let technologií, ale z tisíců předchozích let, a svět je naštěstí daleko rozsáhlejší než jen ten islámský a naše historie je o mnoho straší než islám.

 Jsou to právě ty dívky, které se v pubertě rozplývaly nad Angelikou, představovaly si, jak je sultán unáší do harému, jak je tvrdě „vojede“ snědší a urostlej týpek odvedle, či jak je „náhodou“ někdo někde znásilní. Právě ty dívky si pak vybírají zahalení. Přitom zahalení, oddělení se od světa, „ domácí vězení“ v kusu látky, osobní disciplína dohlížená Alláhem, to vše se dá lehce nahradit správným partnerem. Partnerem, který jim dodá  bezpečí a lásku a zároveň splní jejich nejtajnější sexuální představy, a to ne jenom na poli sexu, protože sexualita zaujímá daleko rozsáhlejší oblast, než jenom legrácky v posteli.

 Další věc. Milé holky arabelky, je sice krásné, že možná toužíte po pánech, kteří jsou schopni se při každé příležitosti pochlapit. Ale nepřeceňujte je. Oni nás potřebují také jako kamarádky a jako své kolegyně. Ano, zahalováním můžete z muže udělat slušný prase. Představte si samy sebe, kdybyste celé dny potkávaly jen zahalené chlapy. Co by se stalo, kdybyste najednou viděly nějakého chlapa bez šátku. No jasný, přinejmenším bystě čuměly jako paka.

 Je také zajímavé, proč se  nejvíce frustrovaných chlapů, ještě s posvěcením vašeho islámu, vyskytuje právě v islámských oblastech. Ne, není to tím, že jsou to špatní muslimové. Je to tím, že to jsou muslimové. Rozhodně  tam nehraje roli, zda to je Turek, Pakistánec, Tunisan nebo Súdánec. Ty byste zas byly rasistky vy. Jen se zamyslete, v čem oni vyrůstají, odpovědět si můžete samy. A vy tady v Evropě ještě tyhle ptákoviny podporujete.  A to, že ač to má manželku a děti, tak tady v Evropě to honí  ženský jako život a ještě se chová hrubě a bez respektu, to moc dobře víte taky.